Antonín MAREŠ se představuje.

Jsem člověkem, který dosud neodložil hodnotné učebnice, skripta a vůbec vše co by mohlo zavánět poznáním. Je mi víc jak 60 let a od svých 20 se intenzivně věnuji studiu. Jsem tím, kdo je schopen se orientovat a mít přehled jak o jaderné fyzice, tak i vysoké matematice, kosmologii i astrologii a pochopitelně i astronomii. Jsou mi známé odkazy Alberta Einsteina (filozofické i fyzikálně matematické), i to co je ve skutečnosti Dirakovo moře a Bellovy nerovnosti. Co to je princip neurčitosti, nebo co vlastně představují virtuální částice.

To na jedné straně.

Na druhé jsou mi známy spisy a učení Staré Indie, Číny i Tibetu. Filozofie náboženských směrů i uvažování a úvahy lidí této oblasti před mnoha tisíci lety.

Na straně třetí pak evropská učenost od svých počátků, jež kladu do starého Egypta (10 000 let), staré Babylónie (eposy o Gilgamešovi apod.), přes staré Řecko a Řím, až po téměř současné filozofy typu R. Steinera, Maxe Heindela a jim na roveň postavených. Přes humanisty typu našeho presidenta T.G.Masaryka a jemu podobných.

Je zřejmé, že můj záběr je značný. Na základě toho mohu vyslovit několik závěrů, jež unikají lidem příliš se specializujícím na tu či onu věc.

Vším tím, a je jedno, zda jde o hmotu či filozofii, proniká jako niť úžasná zpráva o Řádu Universa nebo také o Řádu Života.

Vše to je úžasným způsobem spojeno a propojeno tak, aby byl umožněn vývoj, poznání a moudrost daných věcí či principů.

Vrcholem je pak člověk ve své touze po poznání.

Tomuto člověku pak bylo dáno, aby poznával a na základě poznání vystupoval stále výše po žebříčku svého evolučního snažení.

Není to Rozum, ale úžasná Moudrost, jež ho vede. Tato Moudrost mu ukazuje cestu a Rozum jako sluha jí pouze naplňuje.

Pokud někdo klouže pouze po povrchu současného stavu, pak není schopen tuto Moudrost uchopit, a vše to co mě je hodnotné, není schopen ani vidět, natož tomu porozumět.

Budoucnost netkví v systému, který by jinak nastavil pravidla ( např. pomocí Přímé Demokracie).

Jde o naprostý nesmysl.

Budoucnost je v Moudrosti, a proto jen nastavení pravidel nestačí. Pokud nezajistím to, aby vývoj měl volnou cestu k Moudrosti, pak jen dělám zbytečnou práci.

Důkazem jsou dějiny lidské pospolitosti.

Vývoj a rozmach Evropy a s tím spojené povznesení principu duše rozumové do principu duše vědomé (v současnosti se jedná o další její vzestup) je snad nejpádnějším důkazem.

V oblastech, kde tento princip byl ignorován, došlo ke katastrofálnímu vývoji. Jde na příklad o střetnutí původní americké civilizace (Indiánů) s Evropou.

Doslova s několika vojáky Španělé obsadili rozsáhlé oblasti v Americe.

Kolonie Evropy svědčí o tomtéž.

Je nutno zahodit nesmyslné teze současné učenosti a začít se dívat na věci správným pohledem.

Pro mne není rozhodující, zda to či ono tvrdí ten či onen, ta či ona "škola" či universita. Pro mne je rozhodující stupeň pravdivosti a moudrosti. Jen tak je možno se dostat k jádru věci.

Stejně uvažovali a věci hodnotili všichni, kteří cosi pro společnost udělali. Ať už to byl T.G.Masaryk nebo Komenský. Ať už to byl Albert Einstein či Helena Blavatská nebo třeba Matka Tereza.

Dalším příkladem může být snaha pomocí zákonů vymezit lidskou společnost.

Že jde o nesmysl je vidět z našeho příkladu (ČR). Máme takové množství zákonů, předpisů a směrnic, že se v nich už ani odborníci neorientují.

Přitom by stačilo jediné.

Vymezit základních několik zákonů a předpisů, jež by znal a ovládal každý. Dejme tomu kolem sto až dvě stě.

Zbytek by se přikryl DUCHEM ZÁKONA.

Problém je ovšem v tom, že by soudci museli být značně na výši. Moudrost by jim musela být vlastní.

To ale představuje zcela jiné pojetí společnosti.

Totéž by se muselo udát s řízením společnosti a totéž z celkovým směřováním společnosti.

Za svůj aktivní život (40 let) jsem měl možnost poznat obrovské množství různých "učení" škol. Skripta a učebnice jsou dostupné i bez studia na těchto školách a universitách.

Zrovna tak jako nesmyslnost učení Marxe a Engelse, a z něj plynoucí Leninovo učení, jenž je paskvilem vzhledem k Moudrosti, tak i současné školy a university se velmi silně odklánějí od stavu, který vede k hloubce vhledu a tím k možnosti průniku do podstaty jevů a událostí.

Nenašel jsem srovnatelné university či školy s universitami dávnověku.

Vždyť posuďte sami.

Aristoteles vyučoval diskusí.

To znamená, že žáci i on osobně nadhodili problém či problémy a v diskusi se je snažili řešit.

Upozorňuji, že jde o skutečnou diskusi, která řeší věci tak, že se postupně vyčleňuje to hlavní a důležité, a z toho se dělá závěr, který slouží opět k dalšímu stupni diskuse.

Lze tak dojít k závěrům, které neobsahoval ani jeden z původních příspěvků!

Řešení je pak ohromující.

Vychází ze všech příspěvků a jako stavba je završuje a určuje. Zároveň jim dává smysl i opodstatnění.

K tomu ovšem je zapotřebí, aby diskutující byl schopen vidět věci za věcmi, chápat nevyslovené a rozumět nevyřčenému. Sami máte možnost porovnat nesmyslnost současných hádek, kterým se sice říká diskuse, ale ve skutečnosti jde o prosazení svého názoru. Tím se skutečnou diskusí nemají nic společného.

Totéž platí o současné, rádoby demokracii.

Mou universitou je život sám.

Svůj názor či postoj nikomu nevnucuji, ale také ho nehodlám bez argumentů, jež jsou vskutku hodnotné, opouštět.

Pokud jde o fyzický pohled na současnost.

Zde opravdu mnozí výrazně zaostávají za současným stavem a přebírají teze, jež jsou u nás (ČR) lidem vnucovány. Je nutno si uvědomit, že tento postkomunistický režim má velmi daleko k tomu, aby sloužil lidem. Zrovna tak jako komunisté i tito naši "zástupci" jsou ochotni pomocí zločinů plnit především své kapsy a morálka, cit a láska k bližním je jim zcela cizí.

Takže:

Světový vývoj ve fyzice je na hony vzdálen tomu, co se zde propaguje a učí. Čtyři síly Kosmu (gravitace, elektromagnetická síla, slabá a silná interakce) byly téměř před 15 lety doplněny silou pátou a to INFORMAČNÍ SOUVZTAŽNOSTÍ. Tím byl tak tento princip sjednocen a završen a vytvořena JEDNOTNÁ TEORIE SIL. Propočítáním rovnic fyzikálního vakua byly teoreticky položeny základy stavbě fyzického Vesmíru. Tyto postupy byly ověřeny už v praxi a znamenají obrovský posun v lidském chápání světa jako takového.

V praxi pak vedou ke stavu, který umožňuje řízení událostí pomocí vytvořených informačních bloků.

Je nutno porozumět tomu, že Velký Třesk nebyl spouštěcím mechanismem vzniku našeho Vesmíru, ale pouze důsledkem vytvořeného a do struktur budoucí hmoty ponořeného obrovského informačního systému. Ten řídí a vytváří to, co my máme možnost vidět kolem sebe. Znovu upozorňuji, že se jedná o vědeckou tezi současného chápání světa na vědecké bázi.

V současné vědě (je míněna světová věda, nikoliv paskvil, který se za vědu pouze vydává v naší zemi) se pojem singularita už nepoužívá.

V současnosti je rozpoznáno, že to čemu se kdysi říkalo singularita, je ve skutečnosti stav stažení do základních předpokladů Vědomé informace. K porozumění tomuto stavu je ale nutné, tyto věci pochopit a uchopit je tak, že mi budou samozřejmostí.

Nelze tedy mluvit o tom, že při Velkém Třesku byl do systému vložen Zákon a řízení stavu událostí. Jde o zcela mylný postoj. Ve skutečnosti se jedná o obrácený stav. Energie a Hmota tak jak my jí známe, byla vložena a vytvořena jako důsledek již existujícího Informačního stavu!!! Tedy onoho obrovského informačního systému, této super Vědomé informace.

To ve svém důsledku znamená, že Informace přetrvává a je všudy přítomna, do ní je vložena Energie, která přebírá tvůrčí stavy této Informace, což ve svém důsledku znamená, že se vytváří třetí do hry a tím je HMOTA.

Malé lokální informační bloky lze již v současnosti vytvářet a používat námi lidmi!!!

Všeobecně se nazývají Vědomé informace či Vrcholné informace.

Rozpoznáváme tak na vědecké bázi tři druhy informací. Jsou to DATA, tedy informace zcela pasivní (data v počítači či DNA), dále informace řídící což je na příklad program v počítači či "řídící" nebo také éterické tělo u člověka. A konečně ony Vědomé informace, což jsou systémy plně samostatné (nejsou vázány na zdroj jako program v počítači) a plně schopny řídit události.

V mnohých přednáškách či pojednáních je sice snaha lidem přiblížit skutečnost, že je nesmysl, aby věda a náboženství šli proti sobě. To je jistě chvályhodné. Problém je v tom, že se mnohdy přednášející snaží sice správně argumentovat, ale používá chybné důkazy. Věda, tak jak je v současnosti prezentována u nás v ČR, není opravdu tohoto sjednocení schopna. Přednášející bývá totiž ve svém uvažování příliš materialistický. Tím do značné míry mate lidi. Sice mu intuice napovídá správný směr, ale bez doplnění patřičných vědomostí to nemá ten správný podklad. Vřele doporučuji knihu od našeho spisovatele pana Žádníka – Zamyšlení nad lidským bytím (v současnosti vyšlo už 8 vydání – píše se rok 2006).

Mnozí dále matou lidi i tím, že používají to, co bylo shledáno jako omyl a spíše bráno jako pokus o prokázání cesty, která nikam nevede. Mám na mysli strunovou teorii, jako zcela nesmyslné pojetí lidí, jež sice matematicky dokážou uvažovat, ale filozoficky jde o naprostý paskvil. Protože se pohybují v oblastech, které nelze prokázat, tak mohou matematicky napsat cokoliv. Matematika je ale vysoce filozoficky založenou vědou. Jinak řečeno. Nízká vědomostní úroveň těchto lidí způsobuje pouze prznění této krásné vědy.

 

Teď cosi o druhé straně mince a to je náboženství.

I tady mají přednášející dost velké mezery.

Jde o to, že velmi často přebírají postoje a přístupy ze struktur již překonaných. Tím se ukazují filozofie, na kterých jsou založeny Východní směry (Indie, Čína). Tyto filozofie vlastně směřovaly pouze k jedinému cíli. Tím byl návrat člověka ke zdroji, z něhož vyšel. Proto touha po Nirváně, proto touha po splynutí se Zdrojem. Je nutno si znovu připomenout, že hlavní protagonisté neviděli celou cestu člověka ve svých inkarnačních obloucích. Zdálo se jim, že ve stavu, kdy opouští jemnohmotnost (astralitu) splývá jedinec s Věčností. Proto dospěli maximálně ke stavu, že mluví o splynutí a znovuzrození. Nevidí totiž vrchol lidské evoluční spirály, jež je použita pro jeho vzestup (je až v myšlenkovém světě).

Teprve rozvinutím schopností člověka a jeho zakotvením ve Hmotnosti, mohlo dojít k tomu, že se jakoby natáhl i ve svém vědomí, které se tím začíná zvětšovat a začal vidět a prožívat věci i v myšlenkovém světě, který je daným hmotným světům nadřazen. Tím uviděl i celý průběh své cesty a tedy i inkarnace. Znovu upozorňuji, že běžné argumenty ohledně nemožnosti reinkarnace jsou irelevantní. Následně ukážu proč.

Zvířata se neinkarnují. Ti mají společnou duši jako druh. Ta zůstává mimo Hmotnost.

U člověka je to jiné.

Takže se uvažuje s cca 13 000 000 000 bytostmi lidského druhu. Tyto bytosti se nachází na oblouku (spirále) jenž je tvořen Zemí, astralitou, myšlenkovým světem, opět astralitou a nakonec Zemí.

Současný stav: Na Zemi je vtěleno 6 500 000 000 jedinců. Stejný počet se nachází na oblouku tvořeného astralitou a myšlenkovým světem. V astralitě setrvá průměrný jedinec cca 1/3 pozemského života. Budeme-li tedy uvažovat průměr života na Zemi 60 let, tak na astralitě je to 20 let. Zbylých 40 let se rozdělí na myšlenkový svět (cca 35 let) a přípravu ke vtělení v astralitě (max. cca 5 let).

Stav v minulosti: Dejme tomu, že někdy v minulosti byl počet obyvatel Země pětsetkrát menší. Tedy 13 000 000 jedinců. Na inkarnaci se tedy čekalo pětsetkrát déle!

V našem příkladě by to znamenalo 60*500 = 30 000 let (především doba v myšlenkovém světě – učení).

To ale bylo v době, kdy docházelo ke změnám na Zemi velmi zvolna a tento časový údaj je ekvivalentní těmto změnám. V době Krista odhaduji počet lidí na celé Zemi na číslo 100 000 000 jedinců (100 milionů). To by znamenalo reinkarnaci cca za 1000 let. Usuzuji tak z mnoha důvodů, jedním je i početní stav vojsk při bitvách v dávnověku. Při válkách v Persii proti Alexandrově armádě (Alexandr Veliký) byl postaven útvar čítající na milion vojáků!

To je doba, jež o staletí předcházela dobu Krista. Proto není na místě se domnívat, že by počet obyvatelstva Země byl jen několik milionů v nám známé historii.

Počet jedinců ve válkách (bitvách) ukazuje, že takto nízký počet je snad možný jen na úsvitu dějin.

Vždyť porovnejte bitvy (počet vojsk) v Babylonu či bitvu, v níž se dle legendy účastnil KRŠNA (5 000 let před Kristem).

Reinkarnace má smysl pouze tehdy, když se změní prostředí (evolucí).

Prudké zněny v současnosti vyžadují i "rychlejší" reinkarnaci. Ta je víc založena na prožitku, nežli na stavu učení se mimo (je míněn myšlenkový svět).

Předpokládá se, že po tomto období nastane stav zcela odlišný od současnosti.

Proto je nutné, pokud je to možné, protáhnout všechny jedince co to potřebují současným stavem.

Jinak by hrozilo, že mohou čekat miliony let.

Mnozí mylně argumentují učením starých Indů, kteří běžně tvrdí následné – počet reinkarnací je stejný či větší jako počet listů na stromě –

To se ale netýká skutečné reinkarnace, ale pseudo reinkarnace.

Jde totiž o to, že jedinec při odchodu ze Země, zanechává na astralitě "svůj" kabát, tedy své emoční principy a vjemy. Jiný, jež sestupuje, je pak může "navléci", pokud jeho stav tomu odpovídá. Takže tím dochází k "pokračování" principů, které byly již na Zemi začaty, ale pokud jde o jedince, jsou to bytosti různé. Příkladem může být DALAJLÁMA. Nejedná se o stejnou bytost, ale o pokračování v "úřadu". Emoční vjemy zajistí, že dotyčný chlapec poznává "své" věci či rozpozná dokonce i emoční události.

Ve skutečnosti jde ale o převzaté principy.

Protože dotyční Indové (učenci) viděli jen do astrality, byli schopni jen zahlídnout tuto pseudoreinkarnaci. Ti co viděli důkladněji, ale zjistili, že jedinec astralitou prochází a "mizí" ve vyšším světě (myšlenkovém). Tedy přišli s Nirvánou či splynutím se Zdrojem.

Podotýkám, že člověk není domovem v myšlenkovém světě, ale v duchovním světě, který je mu nadřazen. Těchto světů ve směru k Bohu je ještě daleko více, ale pro člověka současnosti splývají a v praxi se nám již jeví jen jako Boží svět.

Co říci závěrem?

Snad jediné.

Myšlenka pochopit vývoj člověka jako filozofický směr, jež v sobě zahrnuje jak vědění (vědu) tak i náboženství je nejenom vynikajícím počinem, ale i základem pro jeho všestranný rozvoj a to ve všech směrech.

 

Antonín Mareš