Jak je u nás a co s tím?

 

Podívejme se na svět z několika směrů a zkusme zhodnotit možnost jeho vývoje, perspektiv a dalšího jeho fungování. Abychom toho byli schopni, tak se napřed musíme podívat na to, jak je to v současnosti s naším vlastním směřováním, s naším vlastním jednáním a počínáním.

 

1.          FINANČNÍ SYSTÉM

2.          SPOLEČENSKÝ SYSTÉM a VÝVOJ VĚDOMÍ

3.          SOUČASNÝ STAV

4.          TAKŽE JAK DÁL?

 

FINANČNÍ SYSTÉM

V naší společnosti se vše točí kolem finančních prostředků. Neustále slyšíme – Na nic nejsou peníze, nebo, na to nejsou finanční prostředky, či máme málo peněz, nelze to profinancovat, došly finanční rezervy. 

A v osobním životě?

Máme stále málo peněz, nevycházíme do konce měsíce, nebo si to či ono nemůžeme dovolit, nebo na to prostě nemáme a podobně. 

Bylo by velmi vhodné se tedy podívat na to, jak vlastně funguje finanční systém a potažmo finance jako takové.

Byly doby, kdy peníze sloužily pouze jako zástupná hodnota, která vyjadřovala hodnotu zboží či služeb nebo třeba i práce, která byla vykonána pro druhé. Tyto doby jsou už minulostí. Dnes peníze vedle uvedené činnosti, míněna je zástupná činnost, jsou samy o sobě také hodnotou, která se vyjadřuje jejich vlastním zhodnocováním a obchodováním. To samo o sobě vyvolává obrovské pnutí, které jednoznačně vede do krizí. Tento stav si názorně probereme tak, abychom mu dobře porozuměli.

Kdysi existoval stav, že půjčené či vydělané nebo jinak získané peníze svou hodnotu neměnily. Jejich hodnota byla stále táž. Takže potomek, který zdědil peníze po předcích, si za ně mohl koupit naprosto totéž, jako jeho dávný předek. Tyto peníze měly tak vedle stabilní hodnoty i hodnotu, kterou bych vyjádřil slovem morální. Tyto peníze skutečně takto existovaly a to především ve staré Číně. Existovaly mnoho staletí a tomuto finančnímu systému se říkalo – BEZÚROČNÁ EKONOMIKA.

Tento systém se udržel velmi dlouho, ale především nastartování PRŮMYSLOVÉ REVOLUCE v ANGLII mu začalo zvonit umíráčkem. I když už předtím po mnoho staletí se tento systém začal porušovat a to především v Evropě, tak teprve nastartování této Průmyslové revoluce znamenal jeho konec. Nebylo to pochopitelně okamžitě, ale od té doby se začaly odvíjet postupně věci a události, které vedly k jeho pádu. Tento trend se nezastavil do dnešních dnů a my si ho postupně přiblížíme.

První s čím se začalo u tohoto de facto čistého Finančního systému a čím se začal měnit, byl ÚROK. Úrok je suma, která se vyplácí majiteli peněžní hodnoty po určité době za to, že tuto hodnotu dá někomu k dispozici. Není v tomto pojetí rozhodující, zda jde o půjčku, investici, výpomoc nebo cokoliv jiného. Majiteli hotovosti prostě plyne zisk, neboli úrok, pouze z toho, že tuto finanční hotovost vlastní.

Že je to vysoce nemorální?

To zcela určitě.

S hodnocením ale prozatím posečkejme. Přijdou totiž ještě horší věci. Úrok je tedy hodnotou, kterou je nutno přidat k původně půjčené sumě. Je pochopitelné, že po určité době by vlastně už nebylo žádných peněz nejen na půjčky, ale ani na ony úroky. Abychom si to ukázali názorně, tak si představme, že je na světě třeba bilión jednotek jisté měny. Za tuto jednotku si můžeme dosadit, pokud budeme chtít, třeba milión dolarů nebo milión euro. Pokud tedy by byl zúročen celý tento bilión 10%, pak by za jeden jediný rok tato suma vzrostla sama o sobě na 1,1 biliónů jednotek. Na světě je ale pouze 1 bilión!

Že je to nesmysl? Ale vůbec ne, a takto se to ve skutečnosti i děje. Nejde sice o veškerou hotovost světa, ale o její velkou část. Protože uvedená skutečnost by znamenala zhroucení celého systému a to v průběhu jen několika málo let, tak tu musí existovat ještě něco, co zabrání krachu celého finančního systému. To něco je INFLACE.

Inflace způsobí pokles reálné hodnoty tak, aby se vše vyrovnalo. Takže se sice zaplatí 1,1 biliónu, ale v reálných cenách to je opět pouze onen 1 bilión. Znamená to, že musíme nadále rozlišovat zaplacenou hodnotu a její reálnou výši.

Zdánlivě to tedy vypadá jako nesmysl. Co získám úrokem, to ztratím inflací. To by byla pravda, kdyby tu nebyl ve hře ještě další činitel, a tím je ROZVOJ EKONOMIKY.

Teď to bude sice trochu složitější, ale vydrž milý čtenáři. Výsledek totiž stojí za to.

Každá země, či jakékoliv hospodářské uskupení, musí vytvářet zisk. Pokud by tomu tak nebylo, pak po určitém čase přestane existovat. Důvodem je její stále se umenšující základní kapitál, který je odsáván do dalšího přežívání. Takže zůstaňme u života schopných uskupení. Pro nás má smysl mluvit o státech, protože tyto jsou garantem té které měny. Rozvoj ekonomiky toho kterého státu probíhá obvykle v rozmezí 0% až 10%. Ve většině případů je to někde mezi, tedy kolem 5%. Toto číslo je velmi důležité.

Proč?

To bude velmi rychle patrno z následného textu.

Pokud tedy mám rozvoj ekonomiky 5%, pak mohu těchto 5% zcizit ve svůj prospěch a ekonomika zůstane na stejné úrovni, jako byla. Tudíž neklesá.

Jak je ale mohu zcizit?

K tomu slouží BANKY a provádí se to následným způsobem.

Veškeré úvěry či půjčky v bance se neprovádí tak, jak se domnívá většina obyvatelstva, tedy půjčením hotovosti, kterou banka vlastní. Provede se to tak, že na nově vzniklý účet úvěru, či půjčky nebo hypotéky, či čehokoliv jiného, podobného typu, se prostě připíše nově vytvořená hotovost.

Ale ano, vážený čtenáři, jedná se přesně o to, co tě teď napadlo.

Jde o PADĚLÁNÍ MĚNY.

Tento způsob operací se v současné době používá všude na světě, s výjimkou Arabského světa. Tam totiž, na rozdíl od nás, neexistuje úrok, který je v tomto světě chápán jako lichva, a tedy jako zločin. Ostatně i v Evropě byla situace velmi obdobná ještě cca před 200 lety.

Co to znamená v praxi?

Banka si každým úvěrem, půjčkou či hypotékou zvětšuje své jmění a je stále víc a víc kapitálově mohutnější. Její síla se tedy čerpá z prostředků státu. Ten sice vykazuje rozvoj ekonomiky, tedy oněch pomyslných 5%, ale ty propadnou těmto bankám. Banky tedy zvýší své jmění, stát zůstává na svém a co lidé?

Tím, že se zvýší množství oběživa, ať už skutečného či jenom fiktivního, který je vyjádřen na účtech, tak nutně dochází k inflaci. Tedy k poklesu reálné hodnoty dané nějakou sumou měny. Takže vše, co lidé vlastní na hotovosti, se o tuto inflaci ponižuje.

Takže ve skutečnosti dochází k tomu, že jsou to lidé, kteří "zaplatí" dotyčným bankám a finančním korporacím jejich finanční vzestup. Zaplatí to pomocí inflace. Dlužník pak navíc platí ještě další poplatek, a to pomocí úroku, který je k dané půjčené sumě od banky přiřazen. Zdánlivě by se zdálo, že inflace nás až tolik neničí, ale posuďte sami.

V roce 1993 vznikl samostatný Český stát a s ním pochopitelně i samostatná měna. Pokud vezmeme tento rok za základ, pak v roce 2008 klesla reálná hodnota všeho v průměru na 1/4. Pokud někdo měl něco, co mělo hodnotu na příklad 100 000 Kč. Pak po 15 letech mu tato hodnota klesla a měl v průměru pouze 25 000 Kč. Jde samozřejmě o reálnou hodnotu toho, co vlastnil a také jde o průměr hodnot. Některé klesly víc, některé míň a některé mohly i stoupnout. Jde o průměr.

Pro lidi je matoucí, že jde o reálnou hodnotu, která není na první pohled patrná. Mate je to, že fyzicky za danou věc získají stejně peněz. Ve skutečnosti ale tyto peníze nemají svou bývalou sílu a tedy hodnotu.

Další co mate lidi, je skutečnost, že si mohou uložit hotovost do banky a ta jim jí zhodnotí úrokem. To je sice pravda, ale jen částečná. Zhodnocení je opravdu jen částečné. O skutečný úrok, který by z uvedené částky měl plynout, se se zákazníkem banka rozdělí. Podíl dělby nechám na důvěřivosti lidí, ale z výše připsaných úroků je zřejmé, kdo v tomto dělení má navrch.  

Takto pojatý finanční systém je relativně ještě neškodný. Opravdu jen relativně.

My se ale nyní podíváme na něj ze současného pohledu, kdy zmohutněl a přebral řízení státu do svého systému a život lidí dostal do svého područí.

Psal se rok 1989 a my jsme se opájeli nově získanou svobodou. Alespoň jsme si to mysleli. Domnívali jsme se, že vstupujeme do Svobodného světa, do světa Kapitalistického. Ale ouha.

Tento svět, aniž to kdo pozoroval, zanikl ještě dříve, nežli onen Komunistický.

Těsně před oním památným rokem, o kterém jsme se domnívali, že je pro nás tak zlomový, se stalo to, že americký prezident podepsal rozhodující dokumenty z oblasti financí. Dal tak neuvěřitelnou moc do rukou nezkrotného Finančního byznysu reprezentovaného WAL STREET.

To byl ten skutečný zlom v dějinách, který prošel téměř nepozorován. Jen pár zasvěcených vědělo, o čem je řeč. Vědělo, že došlo k obludné události. Vědělo, že se vše na světě v krátké době změní. Vědělo, že nastupuje nový společenský řád – FINANČNÍ SYSTÉM.

V roce 1989 jsme tak nevstupovali do kapitalistického světa. Ten v té době, stejně jako ten komunistický, byl již mrtev. Kapitalismus a komunismus respektive reálný socialismus, jak se mu u nás říkalo, byl už minulostí.

Král je mrtev, ať žije král.

Toto okřídlené rčení platí i pro tuto situaci. Nastupující společenský systém – FINANČNÍ SYSTÉM se plně ukázal právě v naší republice. Tady nemusel čelit dobíhajícím vlivům původního kapitalistického systému a tak začal velmi rázně a jak říká přísloví – od podlahy až po strop.

Finanční systém není kapitalismem, a proto také s lidmi nezachází tak jako majitel v kapitalismu, ale jako ten, kdo je nepotřebuje a vadí mu. Finanční systém je systémem, který je zcela odtržen od života a majitelé bank, finančních a jiných korporací jsou těmi, kdo s realitou života nemají nic společného. Jsou to hráči na trhu financí, kteří jsou zcela bez svědomí a bez srdce. Jsou doslova a do písmene nelidští, jsou to ne-lidé. U nich byste se marně doprošovali jakékoliv lidskosti či soucitu. Oni vám ani v nejmenším nemohou vyjít vstříc a to proto, že nemají na to patřičné lidské prostředky. Jedná se skutečně o "lidi" mrzáky, kteří postrádají část lidství. V tomto případě svědomí a lidskost. Jejich jednání také podle toho vypadá.

V naší zemi nechali zničit všechny prosperující továrny, dílny a podniky a to jen proto, že potřebovali srazit lidi na kolena a udělat z nich otroky. Dnes neexistuje profese, která by zaměstnanci zajišťovala trvalý a stabilní post ve smyslu práce. Všude se lidé o práci musí obávat. Dovedný, řemeslný či šikovný člověk je nežádoucí. Požadováno je na trhu práce lidské dobytče, tedy mladý, silný a nemyslící blbec. Práce sama o sobě se necení. Je považována za podřadnou.

Finanční systém je hráčem a tak hraje stejně zarputile tuto finanční hru o lidské tvory, jako ten, kdo u hráčského automatu propadne této hráčské vášni.

Finanční systém drancuje přírodu i lidské zdroje. Nebere ohled na nic. Tento systém ale jde svým počínáním evidentně do krize.

Finanční systém dnes disponuje deriváty, tedy cennými papíry v hodnotě převyšujícím víc jak 20x hodnotu HDP všech zemí světa, tedy veškerého movitého i nemovitého majetku, služeb a činností.

Poslední finanční krize z roku 2008 byla vyvolána jeho nenasytností a byla to vlastně první vlaštovka děsivých událostí, které nás očekávají. Vznikla tím, že jedna složka tohoto nelidského chamtivého systému chtěla víc, nežli jí příslušelo. Byli to naftaři, tedy ti, kteří kupčí s naftou. Začali zvedat cenu této suroviny stále výš a výš. Při hodnotě 150-160 dolarů za barel došlo v USA ke krizi.

Lidé v USA prakticky vše mají na naftu. Její zvednutí z několika centů na hodnotu, kterou bylo nutno vyjadřovat už dvojciferně v dolarech za jeden litr, se ukázalo jako smrtící. Po zaplacení nezbytné nafty tak nezbylo na placení hypoték, kterých je v USA plno, a tak se spustila krize, která následně postihla banky, do kterých neproudily ony zfalšované, ale bankou už zakalkulované finanční prostředky. Tato krize postihla následně celý svět s výjimkou Arabského. Důsledky zde nebudu popisovat, všichni je známe, spíše se zaměřím na to, co je zde utajeno, tedy na to, co tuto krizi v tomto systému spouští.

Jde o systém, urvi, co můžeš. Ale pozor. Nejedná se o majetek jako v době kapitalismu. Jedná se o fiktivní hodnoty akcií a především derivátů, což jsou vlastně super akcie. Tyto deriváty mají i specielní obchodní místa a jsou dnes provozovány celosvětově. Jsou úzce spojeny s finančním trhem, tedy bankami, a celým tímto světem finančních operací. Jak jsem již dříve psal, je jejich hodnota několika násobně vyšší než vše co tu na zemi existuje. Že jde o nesmysl? Ale kdepak. Nejde přeci o majetek, tak jak jsme my normální lidí ho schopni vnímat. Jde o fiktivní pocit moci tento majetek vlastnit. Jde o hráčskou vášeň, která je zcela odtržena od všeho reálného. Právě v tom je vysoce nebezpečná. Kalkuluje totiž s lidmi stejně, jako s neexistujícím, tedy fiktivním majetkem. Už dnes na světě umírá ročně hlady víc lidí za rok, nežli byly roční válečné ztráty na lidech za Druhé světové války. Lidé finančního byznysu to ani nezaregistrovali.

Kam to povede?

K totálnímu zhroucení celého systému.

Tento systém totiž začíná požírat sám sebe. Začíná ve své nenasytnosti se vrhat na normální lidi a to takovým způsobem, že se jim snaží odebrat i to poslední co mají. Nejenže je staví do role otroků v zaměstnání, ale staví je do role otroků i ve společenském životě a nutí je k životu, který je životem přežívajících dobytčat. V případě jejich nepotřeby pak je odhodí jako nepotřebnou věc či odežene jako obtížný hmyz. To, že tito lidé vlastně vytváří základ k tomu, aby celý tento Finanční systém mohl existovat, nenahlíží. Tito lidé jsou jejich základem či podložím z něhož mají možnost vyrůstat. Jeho zničením tak zničí i sami sebe.

To ale bude představovat pro všechny lidi spoustu utrpení, bolesti a slz, nežli tento parazit vezme za své.

 

SPOLEČENSKÝ SYSTÉM a VÝVOJ VĚDOMÍ

 

Jaké společenské zřízení je to správné? Co je zapotřebí splnit, a co je zapotřebí požadovat, aby se společenské zřízení, které chceme nastolit, podobalo tomu, co by si všichni přáli?

Ačkoliv se to mnohým nebude zdát, tak tady opravdu hraje rozhodující roli připravenost lidí na ten či onen společenský řád. Dochází totiž neustále k vývoji, či chcete-li evoluci člověka. Ta sice už téměř neprobíhá na fyzickém základě a případné změny můžeme klidně zanedbat, ale probíhá na duchovním vědomí lidstva. To znamená, že se naše vědomí vyvíjí stále k dokonalejší podobě. To jak to probíhá přímo na vědomí, si necháme na později. My se nyní zaměříme na důsledky tohoto vývoje.

Původně, tedy v dávnověku, byl člověk ještě pod vlivem skupinové duše. Choval se tedy stádově, tak jako se chovají a jednají dnes zvířata. Ano, odlišoval se od nich pochopitelně rozumem, ale svým chováním je vlastně napodoboval.

Tato doba je ale už nenávratně pryč.

V pozdější době, která byla blíže k nám, a která je charakteristická tím, že z ní máme již historické záznamy, tedy doba před cca 6 000 až 8 000 lety, se již začíná projevovat jinak. V člověku začíná sílit jeho osobnost neboli EGO.

Tento duchovní vývoj se od té doby urychluje, a vrcholí v současnosti. Bude pochopitelně pokračovat i v budoucnu a zajistí nám zcela jiné žití, nežli to, které známe dnes.  

K tomu, abychom pochopili tento vývoj a tento trend evoluce, se podíváme na vývoj ze strany společnosti a jejího systému, v němž se tento člověk vyvíjel.

Začněme od začátku.

V okamžiku, kdy se začalo objevovat u několika jedinců EGO ve formě, která již byla zcela viditelná, tak se tito jedinci nejen vydělili ze skupiny, ale snažili se i o své prosazení v této skupině, v níž žili.

Vznikají tak první vůdcové, kteří pod sebe zahrnují ty z lidí, kteří své EGO, tedy rozvoj svého vědomí, mají dosud nerozvinutý nebo jenom málo. Tento trend vůdcovství přetrvává velmi dlouho a zasahuje téměř až do naší doby.

Je to způsobeno tím, že téměř po celou tuto dobu vývoje vědomí člověka se uplatňoval trend pouhého jeho zesilování. Teprve v současnosti se tento trend zastavuje, a vědomí se začíná kultivovat a tím je dáno to, že požaduje zcela jiné vyžití, tedy i jiné společenské zřízení.

Na počátku tu tedy byl stav "vůdce" a jeho lidu. Napřed to byl jen kmenový vůdce, který se časem začal měnit ve vůdce "národního". Tato změna byla dána změnou jeho vědomí ve smyslu jeho rozšíření a tedy vlastně jeho zesílením.

Abychom si to lépe představili, tak se podívejme na partu kluků, jak se chovají a co dělají v době, kdy je jim málo let a v době kdy už opouští dětská léta, tedy v době těsně před pubertou. Oni vlastně kopírují vývoj člověka, tak jak šel ve vývoji.

Přestože se tato parta chlapců chová jak v útlém věku, tak i těsně před pubertou stejně ve smyslu hierarchie, tak její chování navenek je zcela jiné. Jedná se o schopnost úvahy a promyšlenosti akcí, do které se jako parta pouštějí. Zatímco u malých dětí se v podstatě jedná o dětské hry, pak u jejich starších vrstevníků jde již o systém propracovanější, v němž chtějí zažít i cosi, co bychom byli schopni nazvat dobrodružstvím.

Pokud se vrátíme do skutečného lidského kolektivu, pak vidíme nápadnou shodu v tomto chování dětí a dospělé populace.

V dospělém kolektivu jde o to, že vždy existuje někdo, kdo má silnější EGO, tedy vyvinutější vědomi, které se automaticky staví do čela ostatních, do čela skupiny či dokonce státu. Tento jedinec, s tímto silnějším vědomím, pak určuje směřování té které skupiny v jejich činech a jednání.

Spolu s tímto silnějším vědomím u hlavního představitele se pochopitelně v průběhu času vyvíjí i ostatní vědomí u všech ostatních členů tohoto společenství. V případě nezbytnosti jsou už i schopni ho nahradit. Pokud by se ocitli v situaci, že tento hlavní představitel, s nejsilnějším EGEM, by přestal existovat, tak jsou už ve stavu, že se postaví na jeho místo.

Je nutné si uvědomit, že sice dochází neustále k vývoji a kultivaci EGA neboli vědomí, ale stále jde jen o jeho zesilování a mohutnění. Vztahy uvnitř skupiny se začnou měnit teprve až v situaci, kdy hlavní představitelé se ve svém vývoji jakoby zastaví a čekají na ostatní, až je doběhnou.

To se děje v současné době.

*

Vraťme se ale k vývoji.

Napřed se podívejme na to, jak to vypadalo se společenským zřízením v době vzestupu EGA, tedy v době zesilování Vědomí.

Nejdřív se tu objevují kmenoví vůdcové.

Posléze ale tito vyspívají a přebírají do své správy větší území.

Jde tedy už o vládce.

Vedle nich se zároveň objevují lidé, kteří sice nedosahují svým vědomím, tedy svým EGEM jejich hodnot, ale začínají převyšovat onen bezbarvý dav ostatních lidí.

Vzniká vládní elita.

Ta je pověřována ze začátku jen vojenskými úkoly s bezvýhradnou poslušností vládci. Postupně se ale stále více osamostatňuje a získává na vlivu. Je postupně pověřována správou území s relativně samostatným rozhodováním. Je stále sice podřízena vládci, ale na něm si časem vymáhá jistá privilegia, která i tento vládce musí ctít.

Vzniká urozený stav.

Jde vlastně o to, co bychom mohli nazvat svobodným, urozeným stavem.

Ve směru dolů, tedy v podřízeném stavu ostatních lidí ale také začíná členění. Postupně jak se vyvíjí vědomí člověka, tak stále více a více lidí si uvědomuje sama sebe v tom smyslu odpovědnosti svého konání sám sobě. Tento důležitý zlom pak vytváří vzdor, který je namířen proti bezvýhradné poslušnosti.

Vzniká stav svobodných občanů.

Z tohoto stavu se postupně vytváří řemeslníci, drobní obchodníci a podobně. No a dole zůstává pouze lid, který se chce mít dobře, ale na to, aby se postaral sám o sebe, nemá. Stále potřebuje někoho nad sebou, kterému by předal odpovědnost za to, jak jde jeho vlastní vývoj.

 

Podíváme-li se ještě trochu do historie, pak tam nalezneme vše, o čem tu byla řeč.

V tak zvané otrokářské společnosti to byli otroci, co stáli na nejnižší příčce vývoje. Je docela zajímavé sledovat jejich osud. Míním tím osud této otrokářské skupiny. Když už nebylo koho do tohoto stavu zařazovat, tak se pojednou vytvořili otroci z válečných zajatců, z dlužníků a lidí kteří propadli zákonu.

Proč?

Vždyť tito lidé do této skupiny vlastně nepatřili.

To EGO, které se dostalo výš, ale stále ne tak vysoko ve svém vývoji, aby obsadilo nejvyšší příčky ve společnosti, se muselo zvýraznit. Někoho ponížit a dát mu status otroka bylo pro mnohé lidi, s tímto EGEM, velkým zadostiučiněním. Vždy to ale bylo EGO, které samo o sobě bylo zakomplexováno. Jeho komplexem byla právě jeho důležitost, která byla jen v jeho očích a nikoliv v jeho skutcích. Právě proto, že tito otroci ve skutečnosti již tento stav nesplňovali, začal se tento systém hroutit. Nejnižší skupinou po nich už byli nevolníci. To ale byla skupina obyvatelstva, která se musela o sebe umět částečně postarat a přestože byla povinna poddanstvím svému pánu, obživu si musela zajistit už sama. Tak i v této nejnižší skupině dochází k probuzení sebevědomí a tedy EGA. V následném vývoji pak dochází k dělení na zemědělce a následně na námezdně pracující dělníky. Jak zemědělci, tak také tito dělníci už své sebevědomí a tedy EGO zvedli do značné míry.

Jsme v současnosti.

Tady prakticky neexistuje nikdo, kdo by neměl vyvinuté sebevědomí sama sebe. Tím se pochopitelně změnil i tlak na společenské uspořádání. Je žádáno takové, ve kterém by se každý mohl uplatnit a vyžít svým sebevědomím. Ale ouha. Jsou tu ti, kteří tomu brání. Tak jako byli otroci vytvářeni ve své závěrečné fázi jen proto, aby se vyžilo EGO nad nimi, tak i v dnešní době je tomu podobně. Nelze sice srazit lidi do stavu otroků veřejně, ale pokus o to je tam dostat de facto je zde, a jedná se o současný zvrácený systém, který je u nás nazýván DEMOKRACIÍ, a ve skutečnosti je OLIGARCHIÍ kombinovanou s FINANČNÍM SYSTÉMEM.

V současnosti se dostáváme na rozcestí. EGO dosáhlo vývojově svého vrcholu ve smyslu kvantity, tedy svého rozvinutí. Nyní musí nastat další etapa jeho vývoje a ta představuje jeho zkvalitnění, tedy kvalitu.

Ta se projeví v tom, že toto EGO již nadále nebude do svého "regionu" zahrnovat pouze sama sebe, tedy to co představuje člověka, ale svůj okruh "zájmů" rozšíří i na ostatní EGA, tedy na ostatní lidi. Takže bude všechny lidi kolem sebe vnímat jako sebe samotného a bude ochotno pro ně žít a tvořit. Ve skutečné esoterice, která je na hony vzdálená hloupostem zde mezi lidmi šířenými, se tento stav nazývá smrtí EGA a probuzením JÁ. Jde ale ve skutečnosti stále o totéž, jen jde o transformaci z oblastí chtění do oblasti obdarovávání.

V přírodě je vše zařízeno tak, že jedno vytváří druhé, a k tomu aby se to mohlo uskutečnit, je ochotno to prvé posloužit jako základ. Tak rostliny slouží zvířatům a ty zase lidem k tomu, aby mohl jít vývoj dál. Ani rostliny, ani zvířata a následně ani lidé nebudou zanikat tím, že vznikne další stupeň vývoje. Pokud jde tedy o naše vědomí, potažmo naše EGO, tak také ono ve své rozvinuté fázi, která představuje pouze kvantitu, nepřestane existovat a bude trvat i nadále jako podpora a základ dalšího vývoje. Vývoj sám o sobě se ale nezastaví a tak jako dnešní zvířata a rostliny nejsou těmi, které zde byly před mnoha miliony let, tak ani toto EGO nezůstane nezměněno. Jeho změna bude ale tristní. První "vlaštovky" této změny se objevují již dnes. Jedná se o EGO čili Vědomí, které jakoby zkostnatí a ztuhne ve svém vývoji. Toto vědomí bude bez svědomí a bez citu a bude čistě jen pragmatické. Ano hádáte správně. Vedoucí bank, finančních korporací, byznysmeni a všichni lidé, kteří jako služebníci slouží tomuto FINANČNÍMU SYSTÉMU, jsou těmi, kdo buď již propadli, nebo právě propadávají tomuto stavu. Bůh jim buď milostiv.

 

SOUČASNÝ STAV

 

Máme vládu, které nevěří většina národa, Máme parlament, kterému nevěří skoro nikdo. Většina lidí nevěří soudcům ani policii. Důvod? Jeden podvod za druhým, jedna zlodějina za druhou, jedno nečestné jednání za druhým. Práva se nelze dovolat, a zloděj v džungli zákonů je nepolapitelný.

Rozmáhá se značná netolerance lidí k lidem. Lidé jsou vyhazováni na ulici díky obludným exekucím, kterých bylo již přes 3 miliony (ke konci roku 2010), Pohrdání a nerespektování lidských práv, které jsme jako jediný stát Evropy díky našemu úřadujícímu prezidentovi republiky zavrhli! Zrůdnost tohoto činu je o to zrůdnější, že nebylo nikoho v celém našem národě, kdo by se postavil aktivně na obranu těchto lidských práv. Těch pár hlasů co se ozvalo, bylo jako hlas volajícího na poušti a ke sluchu národa nedozněly. Národ, tedy lid, byl zaměstnán snahou o své vlastní mamonění a prosazování se. Lidská práva ho nezajímala.

 Tento zločin proti lidskosti se tedy nutně musí obrátit proti němu samotnému. Je jasné, že nastane doba, kdy bude lid po těchto právech volat, ale nebude jich, neboť je jako celek odvrhl. To, že to udělal úřadující prezident tohoto státu a ne lidé, na věci nic nemění. Tento prezident je představitelem tohoto lidu a tento lid ho jako představitele má a respektuje. Jeho činy tedy padají na jeho hlavu. Na hlavu všech a všichni za ně neseme odpovědnost.

Nerespektování práva na život a obživu, tedy na možnost se zajistit prací, je dalším pošlapáním občanského a pracovního zákona a s tím je spojeno mnoho dalších a dalších přečinů a mnohdy i zločinů.

Co s tím? Volby?

Ty tu ale přeci byly a výsledek je takový, jaký je.

To ale znamená, že tu je něco špatně.

Pokud tedy budeme uvažovat s pouhou výměnou politiků, pak jsme tam, kde jsme byli. Volby, které výměnu zajišťují, tu evidentně nepomáhají. Chyba tedy musí být jinde. Kde?

Pokud tedy není v těch, kteří jsou voleni, pak nutně musí být v těch, kdo volí, tedy v nás ostatních. Pokud tomu tak je, a vše ukazuje na to, že ano, pak se jedná o velmi prekérní stav.

Z uvedeného je jasné, že jde o padlou podobu našich vztahů. V čem je tedy problém? Pokud se nechám oslovit Mamonem, Mocí, Postavením a v mé duši panuje Pýcha a Ego, pak jsem schopen vnímat kolem sebe pouze sobě rovné. Moudré a rozšafné lidi vnímám pouze jako hlupáky, kteří si nedokážou zajistit život.

Jenomže.

Právě takové, jakým jsem sám, považuji za jedině správné a proto je i volím a stavím do svého čela. Pokud budu chtít moc a mamon, pak přesně takové lidi budu považovat za "úspěšné" a přesně takové také budu delegovat do svého čela. Do čela jakéhokoliv uskupení, kterého jsem členem. Oni v mých očích jsou tedy těmi "úspěšnými", těmi "chytřejšími" a těmi, kdo se dle mého názoru vyzná v situaci. To je sice pravda. Ale také to znamená, že právě takovíto lidé se velmi rychle postarají, aby vše rozkradli a získali pro sebe a zároveň aby obsadili všechny významnější posty a tím získali veškerou moc. Výsledkem pak je skutečnost, že na dotyčného voliče nezbude nic, leda tak oči pro pláč.

Problém je tedy evidentně v tom kdo volil a ne ve zvolených lidech. Darebáci, lumpové, zloději a podvodníci jsou v každém národě, v každém větším uskupení. Problém není v nich, ale v moci a postavení, které jim propůjčujeme. Pokud tedy tyto nízké lidi budeme držet v pozicích, které jim přináleží, pak žádný problém nenastane.

Podívejme se tedy na to, co se stane, když volby by proběhly pod pravomocí těch, kteří jsou moudří, rozšafní nebo alespoň zodpovědní.

Evidentně by došlo k tomu, že budou vyžadovat zvolení i takovýchto lidí do svého čela. Bude velký tlak na to, aby lidé, kteří mají být zvoleni, byli zodpovědní, moudří a rozšafní, aby byli dobrými hospodáři a aby ve svých programech a vizích předložili skutečně realizovatelné, dobré a zodpovědné projekty, které se nejen dají kontrolovat a tím i sledovat jejich plnění, ale také za ně lze nést plnou zodpovědnost.

Takovíto voliči by automaticky odmítli reklamu, billboardy a jiné nesmysly, které propagují Ego, Moc a podobné věci. Naopak by vyžadovali mít možnost porovnání všech se všemi ve smyslu základních otázek a myšlenek, které oslovují společnost. Znamená to, že ne "volební kampaň", ale srovnání všech ve smyslu jejich vizí a ve smyslu jejich prospěšnosti. Je snad pochopitelné, že volba padne na ty, kteří zodpovědně a prokazatelně správně navrhnou této společnosti její bytí, její pokračování a její rozvoj. Kteří prokazatelně pošlou zpět do propadu lidi, kteří jsou označeni ostatními jako lumpové a darebáci a naopak vyzdvihnou lidi moudré.

V této zemi je mnoho lidí, kteří patřičné programy již vypracovali a to jak na úrovni ekonomické, tak i společenské ale i na úrovni mravní. Vše je připraveno. Ekonomika, školství, lékařství i společenské uspořádání a to vše ve skutečné demokracii, která je odvozena ze základů řecké demokracie, která rovněž do svého čela stavěla pouze moudré lidi.

Vše je připraveno.

Chybí jediné a tím je zodpovědný člověk, který by to chtěl a už konečně by odhodil zhoubnou touhu po majetku a moci. Konečně by prohlédl a pochopil, že komunistická zvůle se pouze transformovala do součastných postkomunistických zločinných vládců, kteří spolu s darebáky všeho kalibru udělají z naší společnosti jen spoušť a z lidí otroky.

Pokud tedy nedojde k dobrovolnému vzpamatování se lidí u nás, pak dojde k jeho nucenému obratu a to rozhodně nebude příjemné. Ti, co vládnou, dosáhnou pomocí těch, kdo jim neprozřetelně dali do rukou nekontrolovatelnou moc, jejich naprostého otroctví. Člověk už dnes se nabízí jako dobytek na trzích. Neříká se tomu zatím dobytčí trh, ale jen trh práce. Čím se ale od tohoto dobytčete liší? Soukromí a lidská důstojnost jsou už dnes vysmívány. Kultura a umění tu má tak leda oči pro pláč. Školství je v katastrofickém stavu. Péče o člověka se stala byznysem.

Co bude zítra?

Vše směřuje do katastrofické konfrontace. Lidé budou tak dlouho a tak moc devastováni, až prohlédnou a pochopí, že chyba je v nich samotných. Že jsou to oni, kdo v touze po moci a mamonu zapomněli na základní lidské vztahy.

Budou se muset naučit zodpovědnosti a tuto zodpovědnost na sebe také přijmout. Tvrzení – mě politika nezajímá – musí být chápáno jako zvrácenost v tom smyslu, že jde o zřeknutí se odpovědnosti za věci ostatních i za věci své. Něco takového je naprosto nemyslitelné u zodpovědných a moudrých hospodářů, kterými se nutně musíme stát. 

 

TAKŽE JAK DÁL?

 

Máme před sebou dvě cesty. Jedna vede k postupnému převzetí věcí veřejných do rukou lidu a druhá vede k témuž, ale přes bolest, utrpení, žal a slzy.

Dá se předpokládat, že Finanční systém se zhroutí dřív nebo později. Sám sobě podřezává větev a ničí vše kolem sebe a nakonec i sebe sama. Podle prognóz, které se zdají být věrohodné, dojde v příštím roce k nové finanční krizi v USA, a ty se podle všeho propadnou do chaosu.  Svědčí o tom i skutečnost neuvěřitelné neurvalosti zmiňovaného Finančního systému. Poslední události, kdy se opět zvedá cena ropy, potravin a jiných produktů, na tento vývoj jednoznačně ukazují. Toto zvednutí cen je výsměchem realitě, a jde o svévolné počínání chamtivých byznysmenů Finančního systému, kteří na nic neberou ohled. Obdobně vyznívá i snaha vzít pracujícím jakákoliv práva a jejich zástupce postavit mimo zákon. Viz situaci ve státě Wisconsin v USA

V následném roce, tedy v roce 2013 se zdá, že vše dolehne i na Evropu. Nebude to jen díky chaosu v USA, ale a to především, zdejším poměrům, kdy zloději vše již rozkradli a jako vzteklí psi se vrhají na lidi, aby jim vzali i to poslední co těmto lidem ještě zbylo. Tak zničí nejen jistoty práce, ale i jistoty existence jednotlivých lidí jako takových. Současný obludný systém podřízenosti vůči těmto zvráceným elitám bude ještě vystupňován. Dá se předpokládat, že v naší společnosti dojde k přetečení kalichu trpělivosti. Lidé budou postaveni do role skutečných otroků a to bez jakýchkoliv práv. To následně povede k obrovské revoltě, kdy nejen poteče krev, ale vše se vyhrotí do té míry, že bude jasné jedno. My nebo Oni. 

Vývoj, evoluce, pokrok či jak to chceme nazvat, se zastavit nedá. Nadešel čas, kdy každý jeden z nás musí vzít odpovědnost do svých rukou a sám za sebe se k problémům postavit. Dobrovolně, nebo nedobrovolně, to je již na něm, ale doba dozrála a člověk tento postoj bude muset zaujmout. Nemá jinou volbu.

  

Dne 26. 4. 2011

 

Antonín Mareš